Když chcete s něčím pracovat efektivně, tak si prostudujete návod, abyste věděli, jak to funguje. Ale četli jste už návod na použití vlastního mozku? Mohu vřele doporučit následující knížky.

Buzan: Mentální mapování. [BuzanMM]

Howard: Příručka uživatele mozku. [Howard]

Buzan: Use both sides of your brain. [Buzan]

Při psaní této knihy jsem vycházel z moderních poznatků o učení a fungování mozku. Rád bych vám o nich něco řekl.

  • Schémata. Lidské učení funguje na základě schémat. Když slyšíme nebo vidíme něco nového, tak v hlavě upravujeme starší a zažitá schémata. Srovnáváme nové schéma s tím, co už známe. Pamatujeme si jen to, čím se nové schéma odlišuje od starého. Například když už umíte anglicky, tak se německy naučíte daleko snadněji (podobně to platí pro jazyky programovací). Nebo když už se naučíte jezdit na kole, tak to rychle zvládnete i na malé motorce. Z tohoto důvodu se v této knize snažím používat analogie a motivovat některé úlohy “pohádkou” ze života.
  • Paměť. Jak funguje paměť? Každý jsme individualita, ale obecně se vypozorovaly následující poznatky. Člověk si špatně pamatuje dlouhé seznamy. Jsme schopni si dobře zapamatovat nejvýše $7$ položek. Proto je v pohádkách sedmero řek, proto je $7$ divů světa. U delších seznamů se nám často stane, že něco zapomeneme. Pamatování si delších seznamů ale můžeme obelstít tím, že některé položky sdružíme do skupin. Pak si budeme pamatovat $7$ skupin a v každé skupině si budeme pamatovat několik položek. Je to zcela přirozené. Například si pamatujeme různá témata (nejkratší cesta v grafu, minimální kostra, toky v sítích) a v každé skupině si už snadněji vybavíme konkrétní algoritmy na daný problém.Lépe si pamatujeme citově zabarvené události, neboli události spojené s nějakou emocí. Emoce se projevují v okamžicích, které zásadně ovlivňují náš život. Například když nám jde o život.1 Emoce sídlí v části mozku zvané amygdala. V krizových situacích emoce přeberou rozhodování místo velkého mozku (levé a pravé hemisféry), protože jsou rychlejší. Bohužel jsou i primitivnější. Proto se lidé, kteří jsou v emoci chovají tak, jak se chovají. V daný moment vůbec nevyužívají velký mozek. Využívají jen vývojově starší části mozku, takže se dostanou na mentální úroveň ještěrky.Mozek si krizovou situaci zapamatuje lépe, aby se poučil a příště se podobného ohrožení vyvaroval. Pro pamatování si emocí máme speciální paměťové centrum. Je to jiná paměť než ve velkém mozku. Toho můžeme využít tak, že si některé věci spojíme s emocí a tím si je lépe zapamatujeme. Můžeme využít i pozitivní emoce.2

    Emoce jsou jedním z důvodů, proč tak dobře funguje učení zážitkem (formou hry, simulace apod). Při učení zážitkem provádíme danou činnost, takže se učíme tím, že to děláme. Činnost si navíc spojíme s emocí, takže si ji lépe zapamatujeme. Zaroveň se aktivně snažíme a nejsme pouze ti, kdo přijímají informace.

    Emoce jsou nakažlivé. Člověk, který je v emoci, ji svým projevem přenáší na ostatní. Proto si studenti lépe zapamatují “emotivně” podanou přednášku, než přednášku pronesenou monotóním projevem uspávače hadů.

    Také si lépe pamatujeme věci, které jsou unikátní a vyčnívají z řady. Proto si studenti lépe zapamatují blbost, o které se jen zmíníme, než delší (a často i monotónní) kus výkladu.

  • Motivace. Rychleji se naučíme věci, které se chceme naučit. Proto se nebojte v knize rovnou přeskočit na to, co vás zajímá. V nejhorším se vrátíte kousek zpátky.
  • Mít v tom řád. Měli bychom neustále vědět, co děláme, znát souvislosti a neztratit se v detailech. Proto věnujme více času analýze toho, co děláme. Připravte si plán, co se chcete naučit, co si dnes přečtete a pak se teprve pusťte do učení či čtení knihy.3
  • Pozitivní přístup. Pokud jsme ve stresu, tak se nám snižuje schopnost se učit a i schopnost si vybavovat (lidově se tomu říká, že máte “okno”). Pokud si vnitřně namluvíme, že je něco těžké, tak to bude těžké. Pokud si namluvíme, že je to lehké, tak to bude lehké. Bohužel, často toto rozhodnutí dělá mozek podvědomě za nás. Když před sebou máme něco neznámého, tak nevíme, co nás čeká. Když ještě neznáme řešení, tak nevíme, jak to bude složité. Mozek už si ale za nás udělá představu. Říká se tomu očekávání a obavy.4Fungování Vašeho mozku tato kniha nezmění. Jediné, co se dá dělat, je prezentovat výklad tak, aby Váš mozek hned na začátku nabyl dojem, že to bude lehké. Vždy dopředu v pár větách vysvětlíme, co budeme dělat. Případně uvedeme příklad ze života nebo analogii. Také se snažíme, aby bylo čtení této knihy příjemné. Proto se snažíme text dostatečně členit, prokládat “hutné” kusy textu velkým množstvím obrázků a příkladů, které zvýší srozumitelnost.
  • Znalosti vs. dovednosti. To, co se učíme, můžeme rozdělit na 3 věci — znalosti, dovednosti a postoje. Znalosti jsou fakta, údaje, data, apod, která se naučíme z knížek nebo přednášek. Znalosti jsou o tom, abychom věděli CO dělat. Dovednosti jsou o tom, JAK to udělat. Jestli dovedeme znalosti využít, jaké máme myšlení či manuální schopnosti. Dovednosti se učíme pouze tím, že danou činnost děláme. Postoje jsou o tom, PROČ to vůbec dělat. Jsou o motivaci a o vůli to udělat.Někteří učitelé se při výuce zaměřují pouze na znalosti. Aby se to žáci naučili dobře a mělo to pro ně smysl, tak je potřeba rozvíjet nejen znalosti, ale i dovednosti a postoje.
  • Praxe. Vyzkoušejte si to, hrajte si s tím. K dobrému porozumění nestačí jen číst tuto knihu, ale je potřeba si nabyté znalosti osvojit. Proto je na konci každé kapitoly několik příkladů. Příklady vyzkouší, jestli jste se pouze naučili nějaký postup jako “kuchařku”, a nebo jestli dovedete o problémech sami přemýšlet. Rozvíjejte svojí kreativitu a myšlení.5
    Nevíte, jestli jste vše pochopili? Chcete si otestovat své znalosti? Zavřete knihu a zkuste si probrané algoritmy naprogramovat. Ano, i testem se učíme.“Vše co se učíme, se učíme tím, že to děláme.” Říká se tomu zkušenostní učení nebo anglicky “learning by doing.” V programování toto heslo platí dvojnásob. Z knížek se programovat nenaučíte. Je to hlavně o tom, kolik času strávíte programováním. Programujte, programujte a programujte. Můžeme vřele doporučit úlohy, které najdete na webových stránkách Korespondenčního semináře z programování (KSP) nebo na stránkách ACM programming contest (tam si své řešení můžete nechat zkontrolovat online, stačí odeslat zdrojový kód).
  • Zapomínání. Pravidelně si vše zopakujte. Zapomínání je přirozený proces. Krátce po prvním přečtení jedné kapitoly si běžný člověk pamatuje zhruba $75$\% obsahu. Množství informací, které si pamatuje, s časem klesá a po měsíci se dostane až na nějakých $25$\%. Abychom zabránili této ztrátě informací, tak je potřeba si vše opakovat, opakovat a opakovat. Opakujeme si to i tím, že to používáme. Doporučuje se si vše zopakovat za $1$ hodinu, za $1$ den, za $1$ týden, za $1$ měsíc a za $1$ rok. Po několika opakováních se křivka zapomínání stane méně strmou a po pár měsících zůstane množství informací, které si pamatujeme, nad $50$\%.6
  • Únava, udržení pozornosti. Dělejte si přestávky. Pokud se nepřetržitě soustředíme, tak naše pozornost s časem klesá. Když víme, že bude učení trvat předem známý, pevný čas (například přednáška), tak je naše pozornost největší na začátku, pak pomalu klesá, nejnižší je zhruba uprostřed a s blížícím se koncem se zvyšuje. Proto je dobré dělat přestávky a rozdělit učení do více časových úseků. Na grafu má pozornost tvar „misky“. Pokud učení rozdělíme do více menších „misek“ (na časové ose jsou vedle sebe), tak jejich dna neklesnou tak hluboko. Paradoxně se toho s přestávkami naučíme více než za stejný čas v kuse.
  • Správné dýchání a posez. Zní to divně, ale více jak polovina moderní populace neumí dýchat. Plochý dech vede k menšímu prokrvení celého oraganismu. V důsledku pak máme méně energie a dříve se unavíme. Výuka správného dýchání je základem řady dovedností — od správně posazeného hlasu až třeba po jógu.Většina lidí špatně sedí na židli nebo v křesle. Ani si neuvědomují, jak si tím brání v dýchání. Pokud se vyvalíme, sedíme zkrouceně a máme propadlé břicho, tak můžeme dýchat pouze hrudníkem. Brániční dýchání do břicha v ten moment funguje jen minimálně. Dýchání hrudníkem není dostatečné.Lepšímu učení prospívá i pravidelný pohyb. Když si o přestávce zacvičíme, rozproudíme krev a okyslíčíme tělo, tak se toho posléze více naučíme.
  • Klíčová slova a kontext. Je spousta slov, která nenesou žádnou informační hodnotu (lidově jim říkáme “omáčka”). Na druhou stranu jsou slova, která v nás vyvolávají jisté asociace (těm říkáme “klíčová slova”). Stejné slovo může vyvolávat různé asociace podle toho v jakém kontextu je použité a jaké má daný člověk zkušenosti. Při psaní poznámek je dobré se omezit pouze na klíčová slova. Psaním omáčky akorát ztrácíte čas (jak při psaní, tak při čtení) a vaše zápisky se stanou méně přehledné. Na druhou stranu každý máme svoje vlastní asociace, takže vaše poznámky mohou být nepřenosné mezi ostatní lidi. To je základní rys lidské komunikace: Jeden člověk si něco myslí. Nějak to říká. Druhý to nějak slyší a něco svého si o tom myslí.Každý máme jiný kontext, který je tvořen našimi znalostmi, zkušenostmi, náladou, kulturou,\dots Když slyšíme něco nového, tak to srovnáváme se schématy, která už známe. Proto se může stát, že si nové informace vyložíme po svém.Pokud chcemě někomu něco vysvětlit, musíme věc zaobalit dostatečně velkým kontextem, aby si druhá strana vyložila informace správně.7 Viktor Frankl, jeden z velkých filosofů, o přednáškách říká: “Není takový problém, když studenti něco nepochopí. Problémem je, když to pochopí špatně.”

    Mě se stalo už několikkrát, že se mi líbil citát od jednoho filosofa. Myslel jsem si, že mu rozumím, ale teprve za pár let jsem zjistil, co tím filosof opravdu myslel. Podobně je to s významem vět v matematice, ale i s komunikací v běžných partnerských vztazích.